Když jsem se z nemocnice vrátila do sídla, nechala jsem dopis tam s tím, že si ho přečtu později o samotě, až budu mít čas si odpočinout. Nebylo to tak, že bych na něj zapomněla, spíš jsem se ještě nedostala k tomu, abych si ho přečetla.

„V mé skříni. Mám pro něj teď dojít?“ nabídla jsem se.

„Ne. Nejdřív se najez. Můžeme si ho přečíst hned po večeři,“ řekl Hayden a pustil se do jídla.

Žvýkala js