„Můžeme… počkat, až budeme doma?“ zeptala jsem se, ačkoli jsem věděla, že je to zbytečné.

„Myslel jsem, že pociťuješ vděčnost za věci, které jsem pro tebe dnes udělal,“ řekl Hayden ledabyle, když ke mně udělal pár pomalých kroků.

Instinktivně jsem udělala pár kroků dozadu, dokud jsem na zadní straně stehen neucítila tvrdost dřevěného stolu. Zhluboka a uklidňujícím způsobem jsem se nadechla, když