Ze soucitu jsem se rozhodla, že už karamelizované vepřové vařit nebudu. Místo toho jsem si zvolila, že se pokusím udělat rybu na pánvi, abych se předvedla se svými kulinářskými dovednostmi.

Christopher se smál, když se opíral o dřez a sledoval, jak si dramaticky vyhrnuji rukávy.

Úkosem jsem se na něj podívala. „Čemu se směješ?“

Zavrtěl hlavou, ale v očích mu stále jiskřilo veselí. „Nech mě tu rybu očistit. Mohla by ses zranit.“

Jak to řekl, svlékl si kabát a přehodil mi ho přes hlavu, čímž si ze mě udělal lidský věšák. Obklopila mě slabá, opojná vůně tabáku a já jsem to málem ani nechtěla sundat.

Během chvilky byl hotový a pohotově převzal i zbytek příprav; nalil olej na pánev, osmahl nakrájenou cibuli a česnek a nakonec vložil rybu na pánev. Bohužel ji tam položil trochu moc rychle a jakmile to udělal, vystříkly z pánve kapky vařícího oleje.

Díky Christopherovým rychlým reflexům nevystříkl olej na mě, ale na jeho nataženou paži, kterou mě ochranitelsky kryl. Všimla jsem si, že jeho kůže začala na některých místech okamžitě dostávat zlověstně rudý odstín.

„Jsi v pořádku? Dojdu pro lékárničku,“ strachovala jsem se a držela jeho ruku u sebe, abych si ji prohlédla. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se mi při pohledu na jeho zčervenalou ruku sevřelo srdce.

„Jsem v pořádku.“ Přitáhl si mě do náruče a konejšivě mě pohladil po vlasech. „Už jsem zažil horší věci.“

Zvedla jsem zrak, abych se mu podívala do očí. „Ty jsi zvyklý vařit si sám?“

Lyle nikdy neuměl vařit, ani dělat v kuchyni cokoli užitečného, a tak jsem přirozeně předpokládala, že Christopher na tom bude stejně. Úplně jsem zapomněla na fakt, že jen proto, že jsou přátelé, neznamená to, že jsou naprosto stejní.

Christopher pokrčil rameny a beze slova se otočil zpátky, aby se věnoval rybě na pánvi.

V té chvíli jsem měla náhlé nutkání ho zezadu obejmout a utěšit ho. Muselo to být těžké, žít celou tu dobu sám.

Ale neudělala jsem to ze dvou důvodů; tím prvním bylo, že jsem nenašla dost odvahy, a tím druhým, že zazvonil zvonek.

Chystala jsem se jít otevřít, když najednou prohlásil: „Přísahám, že ten zvonek jednoho dne odmontuju.“

„Proč?“ Čím ho ten zvonek urazil?

Natáhl se, aby mě chytil za bradu, a hravě odpověděl: „Nechci, aby nás neustále přerušoval uprostřed našich radovánek.“

Zvonek zazvonil znovu a já jsem se neodvážila nechat tajemného hosta čekat.

Otevřela jsem dveře a uviděla Lyleovu matku Wendy, jak tam stojí s podmračeným výrazem ve tváři. „Proč ti to trvalo tak dlouho? Co jsi dělala? Potřebovala jsi čas na to, abys schovala svýho zajíčka, co?“

Byla jsem si vědoma toho, že mě nikdy neměla zrovna v lásce, ale její slova mě zaskočila a dlaně se mi zpotily.

Naštěstí se do mě jen jako obvykle navážela a plácala nesmysly, než se kolem mě protáhla, aby mohla provést kontrolu čistoty domu.

Přejela prstem po jedné z vystavených dekorací a opovržlivě na ni přimhouřila oči. „Je na tom prach.“

Samozřejmě, že je tam prach. Koneckonců jsme na zemi. Prach je všude.

Navzdory svým myšlenkám jsem mlčela, abych ji neprovokovala ještě víc. Jen jsem za ní chodila, jak procházela domem.

Bylo zřejmé, že sem přišla, aby na mně hledala chyby, takže kdybych jí odmlouvala, spadla bych přímo do její pasti. Navíc jsem teď na něco takového neměla energii.

„Co to je?“ Zvedla ze země ponožku, zatímco jsem se v duchu modlila, aby co nejdřív odešla.

„To je Lyleova ponožka. Asi mi upadla, když jsem ráno prala.“

Obočí se jí stáhlo k sobě. „Prala? Vždyť je to pořád šedé od špíny!“

Ale to je... barva té ponožky. Je to šedá ponožka.

Musela si rychle uvědomit svou chybu, ale místo toho, aby se mi omluvila, hodila ponožku do nedalekého odpadkového koše. „Odteď mu musíš kupovat bílé ponožky. A nezapomeň je po vyprání sušit na slunci, aby se řádně zničily všechny bacily...“

Ano, ano. Přikyvovala jsem. Cokoliv řekneš, platí, ó velká tchyně.

Wendy se zdála být zklamaná tím, jak rychle jsem přiznala své chyby, jelikož teď už na mně nemohla nic najít.

Pak se otočila a zaměřila svou pozornost na Christophera, který seděl u jídelního stolu. „Proč jsi tady ty, Christophere?“

Téměř každý sval v mém těle se z čiré nervozity napjal.