Rychle jsem odpověděla, že jsem v pořádku a že už mě z nemocnice propustili.

Moje prsty však dál spočívaly na klávesnici, jak jsem váhala to jednou provždy ukončit. Nakonec jsem se rozhodla, že to neudělám, nedokázala jsem se přimět stisknout tlačítko „odeslat“. Taková prostě jsem. Protože jsem toho tolik ztratila, už nechci přijít o nic dalšího. Toužím po teple a lásce, i když je pro mě samotnou