Vzhledem k tomu, že rodina Laneových pořádala večírek, musel se nejprve vrátit domů. Vzal mě za ruku a neustále kroutil hlavou. „Až bude otec příště pořádat večírek, musím tě už otevřeně držet za ruku.“

Zasmála jsem se. „Tak to by ses měl víc snažit. Není tak snadné mě sbalit.“

„Neboj se. Už teď se milujeme, takže štěstí není daleko.“

Ano, mé štěstí už se snad blíží. Jakmile odešel, začala jsem se