Koutky úst se mi stáhly do úsměvu. Vlastně jsem se tehdy nerada usmívala, protože jsem si připadala příliš obyčejná na to, aby mi to vůbec slušelo. Neměla jsem Yvettino nevinné kouzlo ani jsem nebyla tak svůdná jako Crystal.

Když jsem však spatřila Christophera, jediný výraz, který jsem mu chtěla věnovat, byl úsměv. Zamrkala jsem a řekla: "I když jsem udělala něco špatného, vyřešila jsem tím jeden