Lucasovi zjevně vyschlo v krku pořádně, protože hltavě do sebe kopl tři sklenice za sebou, pak skleničku položil a s úlevou mi poděkoval. Připadala jsem si hloupě. Když jsem se za něj tenkrát odmítla provdat, celá společenská smetánka si z něj utahovala a posmívala se mu, že ani taková nula, jako jsem já, si ho vzít nechtěla a že on snad zůstane na ocet navždycky.

I když jsem ho tehdy ani neznala,