Štěstí bylo velmi abstraktní slovo. Člověk ho mohl vnímat pouze v kontrastu, ale já dokázala vlít své štěstí do každého tahu štětcem, aby ho ostatní mohli pocítit. Chtěla jsem se o něj s nimi podělit a přimět je, aby mi záviděli.

Dlouhá noc uběhla jako v mlze. Když se dovnitř vlily první sluneční paprsky, pořádně jsem si svůj obraz prohlédla. Tou dobou byla polohotová malba, na které jsem s přestá