Nedokázala jsem si ani představit, čím vším si museli projít, a začala jsem se třást strachy. Vyděšená z toho, co je tehdy čekalo, jsem naléhala: „Christophere, to stačí!“

Pohladil mě po tváři a jemným tónem dodal: „Jen mě poslouchej, dobře?“

Zahleděl se mi do očí a vážně pokračoval: „Zpočátku jsme byli proti. Neměli jsme ale moc na výběr, protože jsme snědli všechno, co bylo k jídlu. V té chvíli