Sestřička se podívala do mých lékařských záznamů a odmlčela se. „Slečno Tannerová... jsem si jistá, že doktoři na něco přijdou,“ zamumlala.

Její slova mi v uších zazněla jako konečný rozsudek, který zpečetil můj osud. Sklenice mi vyklouzla z ruky, spadla na zem a roztříštila se. Nezdálo se mi to.

„Jste v pořádku, slečno Tannerová?“ vyhrkla sestřička a běžela pro ručník, aby mi osušila ruce. Laskav