Tiše jsem se posadila vedle Christophera. Bylo tolik věcí, které jsem mu chtěla říct, ale nedostávalo se mi slov. Polykala jsem slzy, když jsem si vybavovala jeho tvář. Přijde čas, kdy na jeho tvář úplně zapomenu a proměním se v prach.

Zlehka jsem si přitiskla jeho ruce k tváři a vzpomínala na jeho uličnický úsměv, hravě se klenoucí obočí, jak na mě mrkl, když si ze mě vystřelil, a na jeho srdečný