„Christophere, jsi to ty? Jsi to opravdu ty?“ Natáhla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Opatrně jsem kousek po kousku hladila jeho líc a sledovala obrysy těch známých rysů.

„Tenhle sen je tak skutečný, že cítím tvé slzy.“

Padla jsem Christopherovi do náruče a přitulila se k němu tváří. Na bradě měl strniště, takže mě na kůži docela škrábalo. Pak jsem zašeptala: „Neplač. Vidíš, konečně se mi o tob