„Hmph! Přeceňujete se!“ slyšela jsem Harveyho, jak se mi posmívá. Znovu jsem pohlédla na plátno, zatnula zuby, popadla štětec a začala překotně skicovat. Cákance černé barvy by se po menších úpravách mohly změnit v černý mrak.

Byla jsem tak nervózní, že mi na čele vyvstal pot. Během těch krátkých deseti minut nebyla má mysl nikdy tak jasná. Když Remington oznámil, že čas vypršel, můj štětec dopadl