Dlouho jsem zůstala na letišti přikovaná k zemi, dokud mě dětský pláč nepřivedl zpátky k smyslům. Když jsem se otočila, spatřila jsem Sabrinu, jak se marně snaží utišit dítě ve svém náručí. Okamžitě mě zahřálo u srdce vědomí, že mám po boku dobrou kamarádku vždycky, když je mi úzko. Bez váhání jsem k ní přispěchala, abych jí pomohla malého utišit.

Dítě však ne a ne přestat naříkat, ať jsme dělaly,