„Už spím, mami, a navíc už je pozdě. Nenecháme to na zítřek?“

„Tak dobrá. Spi a odpočiň si.“ Jakmile její kroky odezněly, rozhostilo se kolem nás opět ticho. Bylo slyšet jen tiché šumění chladného nočního vánku, který foukal kolem.

Vydechla jsem úlevou a okamžitě se uvolnila. Pak jsem Christophera plácla po hlavě a podotkla: „Kdyby sem teď vtrhla, přísahám, že by se zřítilo nebe.“

„Neboj se. Nejse