Mark šel směrem k nám s laskavým úsměvem na tváři a s rukama za zády. Najednou jsem nevěděla, co dělat. Bylo neslušné pomlouvat lidi za jejich zády, a já byla přistižena při činu.

„Jste tady,“ zamumlala jsem, aniž bych ho oslovila tati. Toto oslovení pro mě bylo stále příliš těžké.

„Pane Goldsteine.“ Christopher stál vedle mě.

„Pořád se zdráháš říkat mi tati.“ Mark si zničehonic povzdechl a úkosem