Pohled Kaidena

Po tom, co se stalo v jídelně, jsem Azizu a Ragnara sledoval; když jí řekl, že má strach, musel jsem potlačit úsměv.

Nemyslím si, že by Ragnar někdy v životě ta slova vyslovil, a to, že Azizě přiznal svůj strach, je velký krok správným směrem. To ale neznamená, že k němu budu schovívavý; jestli jí ublíží, nakopu mu zadek.

Sakra, možná bych se jí dokonce pokusil vetřít do přízně sám,