Z pohledu Ragnara

Probudil jsem se dnes brzy ráno. Nechtěl jsem Azizu vzbudit, a tak jsem vyklouzl z postele a nechal jí vzkaz, že se Donny šel proběhnout.

Když jdu chodbou, slyším z pokoje nalevo tichý pláč a potichu otevřu dveře. Přivítají mě dvě velké hnědé oči, Brennon stojí ve své postýlce a já se na toho chlapečka usměju.

„Ahoj, kamaráde. Co už děláš vzhůru?“ zeptám se, zatímco k němu jdu, a