Theseus

Ve chvíli, kdy se naše pohledy setkají, vím, že mě čeká spousta práce, a v duchu sarkasticky děkuji Damienovi, což Linuse přiměje k rozzlobenému zavrčení. Nejraději bych si ji přehodil přes rameno a našel pokoj, ve kterém bydlí, ale s vědomím toho, co udělal Damien, se zastavím přímo před ní.

Její úsměv mi dává najevo, že mi věří, a když vidím, jak jí po slovech jejího otce zčervenají tvář