Amarah

Můj dech se pomalu uklidní, když se ze mě Linus stáhne, než si mě k sobě otočí. „Zvykni si na to, moje Alfo. Vezmu si tě kdykoli a kdekoli k tomu dostanu příležitost, a užiju si každou minutu.“ Pohled v jeho očích mi prozrazuje, že nežertuje, a já zasténám při představě, jak mě Linus ohýbá přes můj stůl.

Přiblíží hlavu k mému uchu a zašeptá: „A nezajímá mě, kdo to uvidí.“ Tisknu stehna k so