Jessa

Nemůžu dýchat.

Proletím prosklenými posuvnými dveřmi, tep mi buší tak silně, až mi to hučí v uších. Ruce se mi třesou, když se prodírám skrz skupinku děcek u pultu a ignoruju jejich smích. Je mi úplně jedno, kam jdu – prostě se musím dostat pryč, než se přede všemi úplně složím.

Za sebou uslyším Noaha, jak volá moje jméno.

„Jesso! Počkej!“

Ne.

Tentokrát ne.

Nedám mu šanci mě sledovat s nějak