Noah

Jakmile jsem vešel do domu, zabouchl jsem za sebou dveře patou a svezl se po nich, jako by mě mohly udržet na nohou. Bylo tu tma a ticho, tak jako vždycky, když máma pracovala do noci.

Normálně jsem měl to ticho rád. Dnes večer mi ale připadalo dusivé.

Jessin hlas mi pořád zněl v uších – syrový, zlomený, nemožné ho ignorovat.

„Nemůžu za to, Noahu! Nejsem jako můj bratr. Nenávidím tohle tělo,