Noah

Schneiderovo hřiště žilo hlukem a žárem.

Táborák hučel uprostřed mýtiny, jiskry vystřelovaly do noční oblohy jako světlušky na steroidech. Z něčího náklaďáku řvala hudba a všude se rozprostíraly hloučky lidí — seděli na chladicích boxech, opírali se o auta a ve tmě si házeli s mičudou.

Byla to scéna jak vystřižená z jakéhokoliv pátečního večera na maloměstě… akorát že bylo teprve pondělí, a s