Noah

Oběd voněl po rozvařených bramborových kroketách a ohřívané pizze, jako vždycky, ale napětí u našeho stolu se zdálo ostřejší než obvykle.

Daniel jel na plné obrátky, jeho hlas hřměl tak nahlas, že ho musela slyšet polovina jídelny. Opíral se dozadu, nohy měl vyložené na prázdné židli a křenil se, jako by už měl podepsané a zpečetěné plné stipendium.

„Každým dnem,“ chvástal se a napil se ze sv