Mariah

Seděla jsem u Lombardiů na gauči, jednu nohu pod sebou, a upíjela z kelímku s kávou, která vychladla už asi před deseti minutami. Nahoře se Jessa ještě pořád oblékala – což mohlo znamenat cokoliv od pěti minut do nekonečna.

V domě byl klid, napůl staženými žaluziemi dovnitř proudilo sluneční světlo a v nehybném vzduchu poletovala smítka prachu. Pro jednou to nepůsobilo jako středobod pomluv