Mariah

Jacksonova ústa byla teplá.

Až příliš teplá.

Takovým tím způsobem, díky kterému můj mozek zapomněl, jak tvořit celé věty, jako by každá myšlenka, kterou jsem měla před touhle chvílí, byla najednou naprosto nepodstatná.

Venku vítr vrhal sníh proti oknům, jako by si s nimi vyřizoval osobní účty. Pouliční lampy propůjčovaly bouři bílou a zběsilou záři a každých pár vteřin do domu narazil poryv