Jackson

Pro jednou bylo v Ridgevillu ticho.

Žádný šepot.

Žádné divné pohledy.

Žádné telefony strkané lidem do obličeje.

Prostě… normální.

Což, upřímně, působilo podezřele.

Závěrečné zvonění zaznělo před téměř dvaceti minutami a my s Noahem jsme kráčeli přes parkoviště k tréninkovému hřišti, jako jsme to udělali už tisíckrát předtím. Vzduch měl ten pozdně podzimní říz, tak studený, že když jste pro