POV Dylan

Ležela jsem tam nějakou dobu, zírala na zeď a občas otočila hlavu na druhou stranu, abych dopřála svému krku tolik potřebnou úlevu. Sledovala jsem, jak měsíc zapadá a slunce začíná stoupat po obloze, a pomalu mi docházelo, že před úsvitem nikdo nepřijde.

Skutečně ubíhaly hodiny a byly to ty nejlepší hodiny, co jsem tu strávila. Ano, měla jsem bolesti, ale byla jsem naprosto sama, což mě