Pohled Dylan.

Zírala jsem na budoucího betu okrsku a mračila se. Nedokázala jsem z něj nic vyčíst, i když vím naprosto jistě, že totéž se o mně říct nedalo. Moje mimika prozrazovala všechno. Pomalu zvedl ruku a mlčky ji ke mně natáhl s žádostí o potřesení.

"Děkuju." Zněl naprosto upřímně, a tak jsem váhavě přijala jeho nataženou dlaň do své pravé a pevně mu s ní potřásla. "Strašně moc ti děkuju,