Pohled Dylan

Zamířila jsem přímo k jezeru, vždycky mi připadalo tak nějak posvátné. Všimla jsem si, že na něj měsíc vždycky přímo svítil, kdykoli na oblohu padla noc, a tak jsem se posadila do tureckého sedu na trávu u vody a čekala, až měsíc vyjde. Pomalu, ale jistě zazářil na jezero plný kotouč a vytvořil nádhernou stříbrnou podívanou. Povzdechla jsem si, protože už teď mi tenhle nápad připadal