Pohled Victorie.

Můj táta! Z telefonu se ozval tátův zatajený dech a mě při něm začaly nekontrolovatelně slzet oči. Žil! On opravdu žil.

"Tatínku... Tati, jsi v pořádku?" Nemohl mluvit! Pokaždé, když jsem slyšela, jak otevřel pusu, aby pronesl slova, která měl na jazyku, jeho hlas jako by se mu zadrhl v krku a nevyšlo z něj nic než koktání. "Tati"?!

"Victorio?" Jeho hlas byl dýchavičný; jasně se d