„Padesát babek?“ polkl Ethan, kávově hnědé oči se mu rozšířily, když se podíval do Ostaniných medových očí. Ta se jen ušklíbla a natáhla ruku, připravená na platbu; zasmála jsem se, jak můj pohled přeskakoval z jednoho na druhého. „Přísahal bych, že jsme říkali dvacet.“

„Nene,“ mlaskla jazykem. „Padesát.“

„Víš, seš zlá,“ zabručel Ethan, plácl několik bankovek do Ostaniny otevřené dlaně a vyplázl