„Celeste?“ ozval se za mnou známý hlas a jeho kroky se rozléhaly od mramorové podlahy. Když jsem se otočila, s úlevou jsem spatřila ustaraného Lakera; koženou bundu měl zapnutou skoro až ke krku, pod ní tmavě modrou košili a hnědé vlasy mu trčely na všechny strany.

Tiše jsem poděkovala Měsíční bohyni, vyšla mu naproti a vykouzlila nucený úsměv. „Lakere, co tady děláš?“

„Na to bych se měl ptát já t