Snažil jsem se rozlepit oči, ale neustálé bušení kladiva uvnitř mého mozku mě nutilo nechat je zavřené. Obličej mi pokrývala vrstva nějaké zaschlé tekutiny – nevěděl jsem jistě, jestli je to krev, nudle nebo bláto – a čas od času jsem zaškubal prstem, abych se ujistil, že jsem naživu.

Těla se mi zmocnilo horko i chlad zároveň, což mě uvrhlo do jakéhosi šoku, a já se cítil tak zkurveně bezmocný.