Lilah

Snare přechází sem a tam a mumlá si pro sebe. Neměla jsem tušení, co říká. Ty zvuky se prostě slévaly dohromady, jako když se dítě snaží přijít na to, jak mluvit. Na mou otázku neodpověděl a já na něj netlačím. Cokoliv by ho mohlo vyvést z rovnováhy.

„Myslíš si, že máš všechno promyšlené, viď, moje malá Lilah!“

„Nejsem tvoje Lilah. Nejsem nikoho Lilah.“

„Ach, konečně přicházíš k rozumu?