Cassian vyletěl odnikud a skočil po mně, aby mě objal. Kvůli čisté síle toho štěněte jsem zavrávorala dozadu, než jsem znovu našla rovnováhu.

„Cassiane!“ štěkl Alaric. „Nemůžeš na lidi jen tak skákat.“

„Omlouvám se, Alfo. Jen jsem měl radost, že ji vidím,“ řekl Cassian. Podíval se na mě těma svýma velkýma smutnýma psíma očima.

„To je v pořádku. Taky jsi mi chyběl,“ uklidnila jsem ho a objala ho, n