Alaric seděl na gauči v potemnělém pokoji. Lokty se opíral o kolena a hlavu měl zabořenou v dlaních. Přistoupila jsem k krbu. Věděla jsem, že v tomto ročním období ho vždycky udržuje připravený na zátop. Chytil se bez problému. Přešla jsem ke gauči a posadila se vedle něj.

„Nevím, jestli to dokážu,“ řekl, aniž by vzhlédl.

„Vím, jak se cítíš, ale najdeš způsob,“ odpověděla jsem mu.

„Nechala sis z