S Alaricem jsme si sedli na schod vedoucí z jeho verandy do zahrady. Horko dne ustoupilo chladnějšímu vzduchu, měsíci zbýval do úplňku necelý týden a potok si plynul svým stálým tempem. Při jídle jsme nemluvili. Byli jsme na společnost toho druhého zvyklí a panovalo mezi námi příjemné ticho.

„Užila sis dnešní narozeniny?“ zeptal se mě, když jsme oba dojedli svůj dort.

„Bylo to úžasné,“ řekla jsem