Byli jsme zpátky na stadionu. Zbývaly tři hry a já už se nemohla dočkat, až to všechno skončí. Účast v těch hrách jsem vyhlížela tak dlouho, kam až mi paměť sahala. Ale všechno to drama, starosti a další věci, které se neustále děly, způsobily, že jsem toho už měla plné zuby. Chtěla jsem prostě jen jet domů, na týden se s Alaricem zavřít v jeho domě a předstírat, že tento měsíc nikdy neexistoval.