Tvrdě jsem spala, pohodlně zachumlaná napůl pod Alaricem jako obvykle, když mě vzbudil telefon. Z probuzení uprostřed noci telefonátem nikdy nevzešlo nic dobrého. Natáhla jsem se pro něj a věděla jsem, že Alaric je vzhůru a stejně znepokojený jako já.

„Haló?“ odpověděla jsem, aniž bych se vůbec podívala, kdo volá.

„Luno Cami, tady už nemůžeme dál zůstat,“ zašeptal někdo na druhém konci. Mému mozk