**O 8 let později**

„Vstávej, Zrzko,“ řekl mi Alaric a políbil mě.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ustaraně.

„Ne, jen zavětři,“ řekl mi. Vymnula jsem si z očí ospalky a nasála vzduch. Posadila jsem se na posteli a podívala se z okna. Bylo brzy ráno, ale přesto jsem viděla sníh. Sněžilo a na zemi už ležela pořádná vrstva.

„Sníh!“ vyhrkla jsem vzrušeně. Usmál se na mě a přikývl.

„Připravím mláďata