Pohled Serafiny

"Teď už můžeme."

Podíval se na mě, jeho oči se v potemnělém světle auta zaleskly.

"Jsi si tím jistá?" zeptal se a prsty mi na stehně kreslil vzory.

Zakousla jsem se do spodního rtu ve snaze potlačit vlnu touhy, která hrozila, že mě pohltí. "Ano," vydechla jsem a sotva slyšela vlastní hlas přes tlukot svého splašeného srdce.

Usmál se a jeho ruka se přesunula výš k mému pasu. "Dobře