Pohled Serafiny

Když jsem od čaje zvedla pohled, zadívala jsem se mu do očí, které se do mě vpíjely. Bylo mi v jeho blízkosti dobře, ale i tak ve mně panoval pocit nepohodlí vyvolaný naším okolím. Dveře byly zavřené; seděli jsme bok po boku na pohovce; on se zhluboka nadechl, sklopil zrak, a pak se zeptal.

„Jak se máš?“ Usrkla jsem z čaje a pomalu přikývla. „Dobře.“ Můj hlas zněl strašně tiše, jak