Pohled Seraphiny

Můj otec nakonec podepsal závěť, ale já neměla odvahu podívat se, co v ní je, zatímco jsem odjížděla ze svého vlastního domova do sídla rodiny Thorneových. Tlukot srdce se mi zpomaloval a hruď se mi dmula při pomyšlení na to odloučení.

Nejdřív moje matka, pak člověk, do kterého jsem se zamilovala - Julian, a nakonec otec.

Byla jsem plně manželkou někoho jiného, ale teď už jen sama. Chtěla jsem toho tolik říct, ale věděla jsem, že on by neposlouchal.

Cesta byla dlouhá a než jsme dorazili k jeho sídlu, setmělo se. Při prvním pohledu na tu obrovskou nemovitost, postavenou v nejluxusnějších částech města, jsem zůstala v úžasu.

Musím dodat, že nebyl jen bohatý, ale byl to nechutně bohatý miliardář.

Jen samotná jízda od hlavní brány ke vchodu do sídla trvala asi tři minuty, během nichž se mi nabízel okázalý výhled na bujnou zeleň, bazén a čajový stolek v zahradě. Viděla jsem to jen díky obrovským světlům rozmístěným po celém pozemku, jako by to byl fotbalový stadion.

Byla jsem ohromená. Bylo to celé z bílého mramoru. Zastavil auto, vypnul zapalování a podíval se na mě.

"Jsme tady,"

Řekl stejným suchým tónem a podíval se na muže středního věku, který mu otevíral dveře. Obešel auto a otevřel mi dveře, aby mi pomohl vystoupit.

Stála jsem vedle něj a cítila se slabá, s vědomím, že je teď mým manželem, pomalu se stmívalo a on zmínil každý den.

Vlny nervozity mi svíraly žíly, když mě vedl ke vchodu. Oči se mi rozzářily při pohledu na obrovskou uvítací halu s extravagantními šedými pohovkami. Přejela jsem očima kolem a všimla si strohého interiéru domu. Závěsy byly tmavě šedé; koberce byly černočerné a stůl měl tmavý odstín hnědé, na kterém stála rozbitá černá váza.

Nervózně jsem polkla, jelikož v domě nebyla jediná barva duhy. Všechno bylo jen černé a bílé. A většinou šedé. Nekompromisně šedé.

"Šedá je tvá oblíbená barva?"

Zeptala jsem se tichým hlasem a snažila se navázat konverzaci, zatímco jsme procházeli halou ke schodům vedoucím do prvního patra sídla.

"Nemám žádné oblíbené věci. Ale šedou mám rád, protože odvádí pozornost méně než jiné barvy,"

Řekl a já se s každou další chvílí cítila slabší. Začali jsme stoupat po schodech a já nevěděla proč, ale srdce mi zběsile bušilo a nervozita mě píchala jako jehly. Nebylo to zastrašující; bylo to něco jiného. Bylo to trochu nepříjemné, nervózní a matoucí.

"Naše ložnice jsou ve druhém patře,"

Řekl a já se neslyšně zhluboka nadechla, přičemž jsem se cítila o něco lépe, když jsem slyšela množné číslo 'ložnice'. To znamenalo, že s ním nebudu muset po sexu sdílet stejnou postel.

Ale jakmile jsme došli ke dveřím v prvním patře a on je otevřel, má nervozita se vrátila s plnou silou.

"To jsou naše ložnice,"

Řekl a já se na něj na okamžik zmateně podívala, nechápající, proč jsou v jedné větě slova 'naše' a 'ložnice' (v množném čísle).

"Oddělené ložnice?"

Zeptala jsem se tichým a nervózním hlasem, načež se trochu ušklíbl a ustoupil stranou, abych se mohla podívat dovnitř. Zůstala jsem stát v místnosti a slyšitelně zalapala po dechu nad tak obrovským prostorem.

Nebyla to ložnice, ale něco úplně jiného. Bylo to obrovské.

Prošla jsem malou galerií, která měla po stranách tmavě šedé stěny s visícími obrovskými portréty a vintage obrazy, jež vedla do obrovské ložnice s manželskou postelí velikosti King, na které leželo bílé a šedé povlečení. Trochu jsem se otočila a uviděla obrovskou skříň, koupelnu a šatnu k ní připojenou.

"Tvoje postel je tam,"

Řekl a já se na okamžik otočila ve směru, kam ukázal. Se staženým obočím jsem prošla kolem jeho postele až na konec, kde visely černé závěsy.

Najednou se závěsy po stisknutí tlačítka rozhrnuly a já si všimla další postele podobné té jeho, s připojenou koupelnou a šatnou na boku. Jediným rozdílem byla barva špinavě bílých stěn.

"Zavolej a řekni mi barvu podle svého výběru, nechám ti ty zdi vymalovat,"

Řekl, já se na něj pomalu otočila a pokusila se mu připomenout.

"Není třeba přizpůsobovat tvůj dům kvůli mně. Šest měsíců to zvládnu,"

Přikývl, rychle zkontroloval něco v telefonu a odpověděl.

"Dobře, jak si přeješ,"

Jeho slova mě bezdůvodně rozladila a já se zkusila zeptat.

"Proč máš takhle dvojici ložnic? Je to pro tvoje společnice?"

Zničehonic zvedl zrak a podíval se na mě. Vrátil telefon zpět do kalhot, pomalu ke mně přistoupil a já udělala krok zpět s mírným strachem, který se mi začínal vkrádat do žil.

"Proč se už teď chováš jako moje manželka?"

Zeptal se a já ucítila, jak jsem narazila zády do zdi. Přenesla jsem váhu na podpatky a snažila se sebrat sílu. Jeho pohled se mi zabodával do očí a já mu ho oplatila.

Měl tak božský vzhled, že jsem se cítila slabá každou chvíli.

Nervózně jsem polkla a pokusila se říct.

"Na veřejnosti jsi můj manžel a v ložnici já jsem tvá manželka, pamatuješ,"

Trochu se zasmál, opřel ruku o zeď, uvěznil mě u sebe a já na tváři cítila jeho dech, zatímco mě hluboce naplňovala vůně jeho kolínské.

"Nerad se s někým dělím o postel. Proto pro každou dívku, co se pode mě dostane, je v mém pokoji oddělená postel,"

Řekl a já si uvědomila, jaké bude mé místo v tomto domě. Další dívka, co se pod něj dostane na tu postel, na které už s ním musely spát tisíce dalších. Bůhví kolik žen, a to všechno kvůli touze po tom, co bylo moje.

Lehce jsem přikývla a položila ruku na jeho hruď, abych ho trochu odstrčila.

"Ale já nechci spát na posteli, na které jsi musel spát s tisíci ženami,"

Můj hlas zněl trochu tišeji a ucítila jsem, jak kolem mě ovinul druhou ruku a pomalu si mě k sobě přitiskl.

"Ale ty jsi jedna z těch tisíců,"

Řekl. Při jeho slovech jsem si připadala špinavá a mírně zavrtěla hlavou.

"Zatím ne a ani nikdy nebudu,"

Snažila jsem se říct tichým hlasem a tiše jsem zamrkala, když jsem viděla, jak se ke mně naklání. Dech se mi zrychlil a ucítila jsem, jak mi jeho prsty pomalu rozepínají šaty.

"Jsi moje, Seraphino, celá moje,"

Z jeho slov se mi stáhl žaludek, sklopila jsem zrak a připomněla mu.

"Jen na šest měsíců, Alaricu, šest měsíců,"

Zhluboka jsem se nadechla, cítíc, jak mi jeho velké, široké ruce vklouzly do šatů. V jeho rukou jsem si připadala tak maličká, už teď šíleně slabá a mírně pokoušená.

"Šest měsíců mi bohatě stačí na to, abych z tebe dostal všechno,"

Řekl a já ucítila, jak se jeho rty přiblížily ke kořeni mého krku, a mým tělem projel mráz. Kousla jsem se do rtů a snažila se mu nedopřát žádnou mou reakci a pokusila se říct.

"Zníš jako sexuální závislák, Alaricu,"

Jako odpověď mě silněji nasál na krku a zamumlal.

"Nekompromisně,"

Při jeho slovech mi v břiše explodovala zahrada motýlků a já si nemohla pomoct, poddala jsem se těm svůdným polibkům, které mi sázel na krk.

"Nemůžeš těch šest měsíců vydržet bez sexu?"

Zkusila jsem se zeptat třesoucím se hlasem a ucítila, jak mi jeho prsty stahují šaty z ramen. Bradavky mi ztvrdly a cítila jsem, jak mi ruce stlačují šaty dolů.

"Jen se na sebe podívej, to by nedokázal žádný muž,"

Z jeho slov se mi srdce rozbušilo k zbláznění a ucítila jsem, jak mi šaty spadly k nohám a zanechaly mě úplně nahou jen v krajkových kalhotkách.

Tvář mi zchladla nervozitou, ale jeho objetí působilo hřejivě a ochranářsky. Nevěděla jsem proč, ale jeho aura působila jako u ochránce, avšak jeho činy připomínaly predátora.

"Alaricu,"

Vydechla jsem, když jsem ucítila, jak mi na krku saje trochu silněji, a on mě najednou zvedl, takže jsem mu obtočila nohy kolem pasu.

Jeho hluboké oči se zadívaly do mých a já nesměle sklopila zrak.

"Co chceš, abych s tebou dnes večer dělal? Sero,"

Zeptal se tichým hlasem a já se zhluboka nadechla, když mě položil na postel a vznášel se nade mnou. Nervózně jsem zamrkala, nevědouc, co odpovědět.

"Cokoliv chceš,"

Řekla jsem to tedy tichým hlasem.

Tohle byl můj život a podepsala jsem ho na příštích šest měsíců.

Celé tělo pod ním znecitlivělo. Při mé odpovědi se usmál a zničehonic vstal. Podívala jsem se na něj, jak si rozepíná bílou košili, a zalapala po dechu při pohledu na jeho tělo. Měl obrovské bicepsy, vypracovanou hruď a rýsující se břišní svaly. Napůl nahý vypadal ještě vyšší.

Ruku jsem si položila na hruď ve snaze se trochu zakrýt a stehna tiskla k sobě. Ale cítila jsem se ještě bázlivěji, když si začal rozepínat kalhoty.

Nervózně jsem polkla, když jsem uviděla jeho obrovskou a tlustou bouli, která se zhoupla. Oči se mi šokem rozšířily, když jsem si na jeho délce všimla stříbrného piercingu.

"Ty... máš... piercing??"

Slova mi uvázla v ústech a on se jen ušklíbl, otevřel zásuvku, vytáhl balíček v alobalu a hodil ho na postel.

Opřel jedno koleno o okraj mé postele a chytil mě za kotníky. Byla jsem šíleně nervózní a nesmělá, když jsem viděla, jak mi jeden po druhém zouvá moje bílé podpatky.

Byl obrovský a já netušila, jak ho přijmu a vydržím to.

Náhle si mě k sobě přitáhl a já cítila, jak se mi drdol vlasů rozcuchává na saténovém povlečení. Lehl si na mě, vášnivě a naléhavě přitiskl své rty na mé a cítila jsem, jak mi při líbání jemně svírá čelist. Šíleně jsem se protáhla a cítila jeho tvrdost proti svému jádru.

Můj dech byl nesnesitelně roztřesený a srdce mi divoce bušilo ze smíšených emocí. Měla jsem strach, byla jsem nervózní, zmatená a bůhvíco ještě.

Připadala jsem si pod ním jako drobné kůťátko, připravené nechat se pořádně ošukat bez jakéhokoliv slitování.

Zničehonic jsem mu zasténala do úst, když jsem ucítila, jak mu prst pomalu klouže do mých kalhotek. Přitáhla jsem si kolena a zabořila prsty na nohou do postele v očekávání. Dotek jeho prstu byl pro mou pokožku šíleně cizí a on se tichým hlasem zeptal.

"Béřeš antikoncepci?"

Otevřela jsem oči, podívala se do jeho a pomalu zavrtěla hlavou. S Julianem jsme o tom moc nemluvili. Liboval si spíš v květnatých řečech a já nemohla uvěřit, že mě podvedl. Bylo se mnou něco špatně?

Jeho slova mě najednou vytrhla z mých myšlenek.

"Takže Julian měl v plánu tě hned zbouchnout,"

Obočí se mi stáhlo a cítila jsem, jak mi po tvářích stoupá červeň, když odpověděl.

Jeho slova zněla jako naprosté nepřátelství a byla ošklivá. Nevěděla jsem to, ale cítila jsem, že k Julianovi chová obrovskou nenávist.

Zničehonic se posadil a já se otřásla, když mi jediným rychlým pohybem stáhl kalhotky. Aniž by se na mě byť na okamžik podíval, vzal obal a rozbalil kondom, aby si ho navlékl na svou ztopořenou délku. Roztáhl mi nohy, rychle si na mě klekl a špičku svého údu položil k mému jádru, čímž si ode mě vysloužil lehké zachvění.

A já v hrudi cítila svíravý pocit a strach, protože jsem nevěděla, jak mu říct, že jsem stále panna.