Vytí. Vyla jsem. Byla jsem ve své vlčí podobě, stála jsem na kopci a hleděla na ten nejúchvatnější výhled, jaký jsem kdy spatřila, a vyla na Měsíc. V té jediné větě je tolik věcí, až se mi z toho točí hlava. Ale v dobrém slova smyslu. Vytí utichlo a já se pokusila sama sebe prohlédnout. Byla jsem na nohou mnohem stabilnější, točila jsem se a kroutila ve snaze dobře si prohlédnout své vlastní tělo.