Cassian se odněkud vyřítil a skočil na mě, aby mě objal. Ohromná síla toho vlčete mě donutila zavrávorat dozadu, než jsem znovu našla rovnováhu.

„Cassiane!“ štěkl Alaric. „Nemůžeš na lidi jen tak skákat.“

„Omlouvám se, Alfo. Měl jsem prostě radost, že ji vidím,“ řekl Cassian. Podíval se na mě svýma velkýma smutnýma štěněčíma očima.

„To je v pořádku. Taky jsi mi chyběl,“ řekla jsem mu a objala ho