Když mě ráno probudil budík, jen jsem tak chvíli ležela v posteli a znovu si zvykala na pouto smečky. Nebylo to tak, že byste neustále vnímali každého jednotlivce ve smečce a to, co právě cítí. Připadalo to spíš jako jemné hučení kdesi vzadu v mysli. Mé předchozí pouto smečky nebylo přerušeno; jelikož jsem utekla, s narůstající vzdáleností jsem ho cítila čím dál tím méně. Ale i během svých prvních