Alaric seděl na pohovce v temném pokoji. Lokty opřené o kolena a hlavu složenou v dlaních. Přistoupila jsem ke krbu. Věděla jsem, že ho v tuto roční dobu vždycky udržuje plný dřeva. Chytil bez potíží. Došla jsem k pohovce a posadila se vedle něj.

„Nevím, jestli to dokážu,“ řekl, aniž by vzhlédl.

„Vím, jak se cítíš, ale cestu najdeš,“ řekla jsem mu.

„Nechala sis zkontrolovat to rameno?“

„Ano. Řek