Když jsem sprintovala k chatě, uslyšela jsem dvě zařvání. Jedno z nich bylo s jistotou Alaricovo, to druhé jsem neznala. Cítila jsem, jak se mi stupňuje panika a donutila jsem se běžet ještě rychleji. Ani na chvíli jsem nezaváhala, když jsem rozrazila dveře od chaty. Ani mě nenapadlo se zastavit a vymyslet nějaký plán, nebo přijít na to, jaká by teď byla ta nejchytřejší věc. Připadalo mi, že někdo