Tvrdě jsem spala, jako obvykle pohodlně zachumlaná napůl pod Alarikem, když mě vzbudil telefon. Být probuzen uprostřed noci telefonátem nikdy nevěstilo nic dobrého. Natáhla jsem se po něm a věděla, že Alaric je stejně vzhůru a ustaraný jako já.

„Haló?“ ozvala jsem se, aniž bych se podívala, kdo volá.

„Luno Cami, už tu nemůžeme zůstat,“ zašeptal někdo na druhém konci. Mému mozku trvalo chvíli, než